Spatřil jsem ji, jak seděla na konci dlouhé pasáže a v ruce svírala kelímek s cappuccinem. Do dálky svítily její blonďaté, perfektně upravené vlasy. Nešla přehlédnout. Čím více jsem se k ní blížil, pociťoval jsem nervozitu jako při prvním natáčení.
Tahle drobná dáma je Eva Jiřičná, velká ikona české i světové architektury a mně bylo velkou ctí o ní natáčet portrét.